OPUS BONUM

Ivan Binar

Dílo dobré v exilu

Když mě Václav Peřich na jaře požádal, abych na podzim promluvil na tomto fóru jako pamětník, a když mne ujistil, že to nemusí být žádná věda ani objektivní výklad, lehkomyslně jsem přikývl a teď na podzim mě tu máte s kusem papíru v ruce.

O tom, že bylo Opus bonum v roce 1972 ve Frankfurtu nad Mohanem založeno jako společenství lidí, kterým šlo o zachování a rozvíjení české a slovenské křesťanské kultury v zahraničí, mluvit nebudu, nosil bych dříví do lesa. Mohu nabídnout jenom pár osobních vzpomínek a říct, co Dílo dobré Anastáze Opaska a také Vladimíra Neuwirta, Richarda Belcrediho, Vladislava Krtila, Milana Kubese a dalších zúčastněných znamenalo pro mne a celou naši rodinu. Předem se omlouvám za nepřesnosti a faktografické omyly způsobené děravou pamětí.

Dne 27. května 1977 odpoledne jsme s ženou a dětmi vystoupili ve Vídni na Severním nádraží z vlaku a ocitli se v jiném světě, na jiné planetě. Planeta Západ, planeta Demokracie, planeta Svoboda – ta slova jsme znali jenom z doslechu a z četby, nic z toho nám nebylo dosud dopřáno. Ocitli jsme se na cizím území. To nejdůležitější – rodina – zůstalo naštěstí pohromadě. Přišli jsme o vlast, o místa, kam už nikdy nezavítáme; především jsme však přišli o své lidi, o smečku, k níž jsme náleželi. V takové situaci si člověk bytostně uvědomí, že je tvorem společenským, sám nic neznamená, ani kdyby byl třeba Edisonem. Co by si počal s žárovkou, kdyby neměla komu svítit… V dřevních dobách bývalo vyobcování ze společenství trestem horším než poprava. Ocitli jsme se však v cizině nám příznivě nakloněné; duši jsme spasili, teď bylo zapotřebí najít novou smečku a v ní si vyvrtět své místo.

Na neznámé planetě jsme se sice nevyznali, ale od prvního okamžiku o nás bylo postaráno. Rakouský stát i zasvěcení krajané se nás ujali: měli jsme kde hlavu složit a co jíst, Přemysl Janýr nám umetal cestičku po byrokratických nezbytnostech, Pavel Tigrid nabídl spolupráci i morální podporu, lidé z Rádia Svobodná Evropa projevili zájem o mé texty.

Do Vídně se začali sjíždět další signatáři Charty 77, rakouský kancléř Bruno Kreisky nám nabídl útočiště a ochranu. Také zdejší krajané, především ti, kteří žili ve Vídni od sovětské okupace a scházeli se v Kulturním klubu Čechů a Slováků, nás přijali mezi sebe. Rovněž mezi Rakušany smýšlejícími podobně jako my jsme našli přátele. Ale jednoduché to nebylo.

A pak přišlo pozvání nečekané: katolická organizace Opus bonum mne a ostatní signatáře Charty 77 z Vídně pozvala na setkání do rekreačního zařízení Ackermann Gemeinde v malé obci Franken na severu Bavorska. „Dílo dobré“ i „Oráčova obec“ byly pro mne pojmy zcela neznámé. Netušil jsem, kam jedu a proč vlastně, koho tam potkám a co to bude znamenat do budoucna. Milan Kubes byl proslaven svými ustálenými rčeními, z nichž jedno je třeba vyzvednout hodně vysoko: „Účelem zetkání je zetkání,“ říkal s nezaměnitelnou prostějovskou dikcí. Ano, Milane, co bychom si sami se sebou počali, kdybychom se nezetkávali…

„Jseš pokřtěnej?“ zeptal se mě otec Opasek při našem prvním setkání ve Frankenu. Patrně ho má odpověď trochu zklamala, jeho misionářskou vášeň jsem ukojit nemohl.

„Ano, v evangelickém kostele.“

„Aha,“ zarazil se. „No jo, to taky platí.“

Opus bonum je dílem skvostným především v tom, že umožňovalo pravidelná setkávání vzdělaných, angažovaných lidí z celého světa, usilujících o změnu poměrů v Československu, a podporovalo výměnu i zcela protichůdných názorů, kultivovanou diskusi o věcech podstatných. Lidé rozmanití, kteří na půdě Opus bonum – ať ve Frankenu nebo v benediktinském klášteře v Rohru při letničním setkávání mládeže – diskutovali, měli to nejdůležitější společné: činit se, aby komunisté padli, aby se do naší země vrátila svoboda a byla znovu nastolena demokracie. A pěstovat národní kulturu v cizím prostředí. Proto tu pod jednou střechou mohli pobývat Pavel Tigrid se Zdeňkem Mlynářem, Karel Skalický se Sváťou Karáskem, Luděk Pachman s Jiřím Pelikánem; levice s pravicí, exulanti poúnoroví, posrpnoví, signatáři Charty 77, katolíci s evangelíky, židy i bezvěrci. Animozity zastánců rozmanitých názorů, tolik zdomácnělé mezi exulanty, byly ve společenství Opus bonum vykázány za dveře.

Den se ve Frankenu i mezi mládeží v Rohru začínal nepovinnou sice, ale vřele doporučovanou ranní mší, po snídani následoval program – přednášky a diskusní příspěvky, oběd, káva, volná zábava – podobně jako tady, v Břevnově, jak je to při takovýchto příležitostech obvyklé. Večer bar dole ve sklepě, nebo hospoda, v Rohru s českým hospodským panem Bubeníčkem. Zde bylo možné zastihnout mezi českou letniční mládeží taky otce Opaska – s výjimečnou cigaretkou u výjimečného půllitru. A našli se mezi účastníky ulejváci, kteří se místo přednášek věnovali diskusím intimnějším, méně veřejným, mimo rámec programu. Mezi ně rozhodně nepatřil pilný orátor Alexandr Tomský, který nepromarnil jedinou šanci, při níž mohl obdarovat publikum svými postřehy a citacemi oblíbeného Chestertona. (Nedá mi to, abych na tomto místě neocitoval nesmrtelnou větu Pavla Tigrida pronesenou k Tomskému: „Co budou voni mladej Taussig vykládat mně, starýmu Schönfeldovi!“ – V jaké to bylo souvislosti, není podstatné.) Ani ekonom Jiří Sláma nepromarnil v diskusi škvírku, do níž mohl vložit svůj názor na libovolné téma.

Přednášky a diskusní příspěvky měly svůj nezastupitelný význam; témata, o nichž se jednalo, byla důležitá pro formování i revizi názorů na věci podstatné: o Chartě 77, o situaci církví v ČSSR, o vztahu Čechů a Slováků… Ale já tu dneska sleduji spíš onu kubesovskou, kuloárovou stopu – setkávání. Byla neméně důležitá. Poznal jsem tu osobnosti, s nimiž bych se v Elektrárně Vítězný únor v Ostravě ani ve 2. vídeňském okrese na ulici nepotkal.

Setkáními ve Franken a v Rohru to důležité začínalo. Zde jsme se poznávali, očuchávali a věděli o sobě už napořád. Abstraktní jména slýchaná ze zahraničních vysílačů nebo z hanlivých komentářů bolševických sdělovadel se tu proměnila v lidi: Pavel Tigrid měl vousy a skvělou manželku paní Ivanu, z Paříže s nimi přicestovala Arménka s dokonalou češtinou Amber Bousoglou, novinářka, která se tu starala o administrativní záležitosti. Kralovala v malé místnůstce, odkud jsme v roce 1986 telefonovali do Prahy blahopřání Václavu Havlovi k padesátinám. Byli tady lidé ze Svobodné Evropy, jejich hlasy jsem znal z ostravské elektrárny – poskládali jsme se tam za hluboké normalizace na sovětské rádio s krátkými vlnami a při nočních směnách na velíně chemické úpravny vody poslouchali Milana Schulze, Slávu Volného, Karla Jezdinského a Lídu Rakušanovou, kovový hlas znamenitého spíkra Jirky Dostála. A mezi nimi Slovenka, skvělá dáma Agneša Kalinová. Tenkrát jsem nemohl tušit, že se stanou mými kolegy. Býval tu Ivan Diviš, jehož verše se doma nevydávaly. S dávným přítelem Karlem Krylem jsme se tu setkali po letech odloučení. V Ostravě v divadélku Waterloo jsme každý po svém, slovem a písní, páchali trestnou činnost.

V klášteře Rohru jsem poprvé v životě spatřil, a mohl s ním dokonce promluvit, živého knížete, Karla VI. Schwarzenberga, otce toho Karla, kterého všichni dobře známe. Historik, spisovatel, heraldik a český vlastenec stál u keříku rozkvetlých pivoněk a vybranou prvorepublikovou češtinou rozprávěl s Medkovými. Po pivoňkách lezli mravenci a namířili si to na rukáv knížecího saka. Helena Medková invazi spatřila a zasáhla, jemně ji hřbetem ruky z rukávu smetla:

„Jsou to, Jasnosti, Vaši mravenci?“ zeptala se nevinně.

„Samozřejmě, ale můžete si je ponechati,“ bylo jí odpovězeno.

Potkal jsem tu také Josefa Škvoreckého a jeho ženu Zdenu Salivarovou. Ve svém nakladatelství 68 publishers zrovna vydali mou knížku Kdo, co je pan Gabriel? Z Mnichova sem jezdíval také můj další vydavatel Daniel Strož, osoba významná pro českou literaturu v zahraničí. Vydal dlouhou řadu básnických sbírek zakázaných autorů, taky pár titulů prózy ve svém nakladatelství Poezie mimo domov, a dokonce i některé hry Václava Havla; vedle toho založil a redigoval čtvrtletník Obrys. Nepominutelné dílo a pak, po návratu do svobodné vlasti, nepochopitelný kotrmelec – dal se ke komunistům. Svůj Obrys jim daroval, a dokonce za ně poslancoval v Evropském parlamentu. Jeho zásluhy o vydávání české literatury jsou však nezpochybnitelné. Přijížděli sem básníci – kromě Ivana Diviše také Tonda Brousek s manželkou Markétou, Jiří Gruša a Petr Král, poznal jsem se tu s Romanem Erbenem a Inkou Machulkovou. Rovněž Jeník Pelc sem dorazil. V té době mu vyšel ve Svědectví druhý díl rozlehlého románu …a bude hůř. První nebyl ještě napsaný, řada na něj přišla nakonec, až po třetím dílu.

Na půdě Dobrého díla jsem poznal významné osobnosti, o jejichž existenci jsem nevěděl, protože doma oficiálně neexistovali. Kupříkladu profesor Rio Preisner, básník a esejista z Pensylvánie, Jiří Loewy, sociální demokrat a vydavatel Práva lidu z Wupperthalu, profesor Antonín Měšťan, slavista z Freiburgu. Propást brilantní přednášky a kázání profesora Karla Skalického z Lateránské univerzity, redaktora časopisu Studie, by bylo nejen hříšné, ale i pošetilé. Velikou poctou byla návštěva Tomáše kardinála Špidlíka, znalce východní spirituality a vědce světového formátu, na letničním setkání mládeže v Rohru. Ve Frankenu jsem poznal také jezuitu Petra Koláře, který mě zbavil předsudků získaných četbou Jiráska a školní výukou o podílu jezuitů na pobělohorském likvidování českého národa. Po Listopadu jsme se potkávali v chodbách Českého rozhlasu, redigoval spolu s evangelickým farářem Milošem Rejchrtem náboženské vysílání.

Také Erazim Kohák, profesor z Bostonu, se účastnil frankenských setkání. Dopisovali jsme si pak pilně, bylo potěšením číst jeho pečlivý rukopis na žlutých linkovaných papírech nezvyklého, amerického formátu. Ještě je mám schované. Občas u nás ve Vídni pobyl se svojí druhou ženou Sheree, které říkal Zuzana a posílal ji se vzkazy k disidentům do Československa; měla úžasnou paměť, dokázala v ní udržet celé stránky jmen a adres lidí, které nikdy neviděla a jejichž jazyk byl pro ni španělskou vesnicí.

Ve Frankenu jsem se také poprvé potkal se švýcarskou bohemistkou, znalkyní díla Boženy Němcové a překladatelkou Susannou Roth. Až dosud jsme se znali jenom z telefonátů, pro berlínské nakladatelství Ullstein překládala moji Rekonstrukci a potřebovala si ujasnit význam některých slangových výrazů z kriminálu. Překlad vyšel pod pseudonymem Nadja George. Protože se dosud nevzdala naděje, že se zas podívá do Prahy, odkud ji kvůli spolupráci s Milanem Kunderou komunisti vyhnali. Obávala se, že by jí překlad románu o bolševickém vězení mohl přitížit. Tenkrát jsme se jeli podívat k hranici na okupované Československo. Byl to výlet v minibusu, řídil Jirka Dostál. Shlíželi jsme z jakéhosi dřevěného ochozu na svou vlast. Čeští účastníci trousili zlovolné poznámky na adresu komunistů a okupantů a Švýcarka Susanna se dala do usedavého pláče z lítosti, že se do té své osudové země už nikdy nepodívá… Dočkala se až po Listopadu a Čech si pak užila ažaž; velkou část své energie věnovala Bohumilu Hrabalovi a jeho dílu.

Obojích setkávání se účastnili také vyhnanci Charty 77 rozsetí po světě. Novinář Jefim Fištejn, spisovatel Vilém Hejl, filosof Jiří Němec, vydavatel časopisu Paternoster, renesanční umělec Zbyněk Benýšek, písničkářka Dáša Vokatá, budovatel a později majitel významné kulturní instituce, která dosud ve Vídni úspěšně funguje, jedinečného nočního lokálu Nachtasyl Jirka Chmel, Londýn, Skalák, Kocour – český underground. A další písničkáři: Sváťa Karásek, Vlasta Třešňák a Jarda Hutka našli jak ve Frankenu, tak v Rohru uplatnění pro své hlasy a kytary, zdejší posluchači jim rozuměli.

Ani hlasy méně kultivované nepřišly zkrátka za nocí při zdejším skvělém bílém víně z lahví nezvyklého tvaru, kterým se říká Boksbeutel – kozlí pytlík. A skutečně, kdo viděl živého kozla, může dosvědčit. Také piva a jiných nápojů zde býval dostatek. Noci bývávaly dlouhé, mnohdy až do svítání. V baru nezištně a svědomitě naléval lesník Josef Juda, skvělý a vytrvalý barman. Ivanka Šustrová mi napověděla historku o tom, jak unavený a ospalý Josef zdůvodnil, proč hrstku statečných už dávno nevyhodil, aby konečně mohl do postele:

„Pan Tigrid mi řekl, že smím zavřít, teprve až budou všichni pryč.“

Ujistili jsme ho, že ta situace právě nastala. Noci bývaly nejen dlouhé, ale taky hlaholivé. Zpívaly se lidovky a z recese i budovatelské písně, Karel Kryl jich znal nepřeberné množství. Paní Ivance Tigridové, probuzené nad ránem halasem nemírným, nezbylo než vyběhnout z pokoje a zakročit ukazovákem vztyčeným a hlasem pozvednutým, aby mohla dospat poslední strofu té noci a být svěží na ranní mši.

Knihkupec Václav Hora přijížděl z Frankfurtu s dodávkou plnou českých a slovenských knížek vydávaných v zahraničí, a taky antikvární kousky z domova byly u něj k mání. Setkávali jsme se tu s historikem Jankem Mlynárikem, milovníkem vážné hudby; pod pseudonymem Danubius otevřel na stránkách Svědectví diskusi o poválečném vyhnání Němců a Maďarů z Československa. Taky znamenitý novinář a publicista Jirka Lederer, v bavorském Birnbachu pilně pracující na svých pamětech pro Svobodnou Evropu (Touhy a iluze), tu nemohl chybět. Málem bych zapomněl profesora Stanislava Komárka, tehdy ve Vídni na počátku své vědecké dráhy. Taky Martin Štěpánek s Jarunkou Tvrzníkovou přijížděli z Vídně a pak z Mnichova.

Na jedno z prvních setkání jsme z Vídně přijeli společně v autě s chartistou, vojenským historikem a deratizátorem Josefem Hodicem, distinguovaným šedivým pánem s naleštěnými nehty. Spolucestující Zdeněk Mlynář s ním mluvil s despektem; zřejmě už něco tušil. Brzy poté, v roce 1981, se Hodic objevil v Československu jako špión po splněném úkolu. I k takovýmto překvapivým pádům může dojít ve společenství lidí pilně pracujících na dobrém díle. Patrně nebyl mezi účastníky jediný pověřený úkolem o dění a účastnících setkávání informovat Státní bezpečnost v naší okupované socialistické vlasti – čert je vem!

Už bych měl zmínit pilíře, na nichž setkávání ve Frankenu a v Rohru spočívala, o něž se mohl otec Anastáz Opasek opřít. Především to byl Richard Mořic Belcredi, jednatel společenství, pozdější český velvyslanec ve Švýcarsku; na prvních setkáních ho doprovázela manželka Mabile princezna Rohanová; utkvělo mi v paměti, jak energicky dokázala velet v kuchyni. Nesmírný kus práce vykonával pro Opus bonum s pobaveným úsměvem na rtech Milan Kubes, v jisté fázi notně podporován Ivankou Šustrovou; podíl Pavla Tigrida a paní Ivany, Ivana Medka s Helenou, Milana Schulze s Janou, Viléma a Heleny Prečanových, nedokážu na tomto místě dostatečně vyzvednout; ostatně, není to ani potřeba. Nemalé zásluhy na bezvadném chodu setkávání měla už zmiňovaná Amber Bousoglou a předčasně zesnulý Vladislav Krtil.

V říjnu 1989, měsíc před Listopadem, došlo k malému zázraku: do Frankenu přibyla delegace z ČSSR; šéfredaktor Literárního měsíčníku Vladimír Kolár a spisovatel Petr Prouza, Slováci Ladislav Ballek, vedoucí tajemník Svazu slovenských spisovatelů, později, v letech 2001–2008, velvyslanec Slovenské republiky v Praze, a Milan Šútovec, publicista a literární vědec. Návštěvníci byli ve svých projevech zdrženliví; Kolár zarytě mlčel, Prouza hovořil o praméncích, které tečou vedle sebe a někdy se potkají, Slováci byli otevřenější, Milan Šútovec zcela otevřený. Odváželi si odtud kromě dojmů také spoustu knížek doma stále ještě zakázaných. Za měsíc už bylo všechno jinak a ty knihy přestaly být kontrabandem.

Pak už jsme měli svobodu. Příštího setkání ve Frankenu, v prosinci 1991, se účastnili hosté nejmilejší, z Prahy je přivezl Fittipaldi, nebo spíš Chiron českého disentu Zdeněk Urbánek: Jiřinu Šiklovou, Josefa Vohryzka a Karla Pecku. Byl tam také Andrej Stankovič, Zdeněk Rotrekl a Eva Kantůrková. Přijel také bohemista Gyorgy Varga a přivezl víno ze sklepů svého velvyslanectví, neboť se stal maďarským velvyslancem v Praze. A jako rok předtím přijel Milan Šútovec, tentokrát s funkcí předsedy Sněmovny národů Federálního shromáždění. Také ministerstvo vnitra zde bylo zastoupeno: Františkem Stárkem-Čuňasem, Vavřincem Korčišem a Martinem Štumpfem. Účastnila se také Patruška Šustrová. Otec Opasek byl pohublý po přestálé nemoci, ale čiperný a odhodlaný dovršit své životní dílo – postavit znovu na nohy komunisty zdevastovaný klášter v Břevnově. Což se mu, jak vidno, podařilo.

V roce 1992 se ve Frankenu probíral rozpad Československa, plakalo se nad rozlitým mlékem, kritizoval Klaus; přijel také pan prezident s tiskovým mluvčím Ladislavem Špačkem a s ochrankou – co mu zbývalo. Mohl si sáhnout na telefon, ze kterého jsme mu před lety volali, zřejmě si však nesáhl. Utvořila se na něj fronta; určitě měl z těch naléhavých sdělení hlavu jako úl při rojení. Petr Pithart a Václav Malý vzpomínali na listopad před třemi roky, prý to na ně samo spadlo.

Tématem posledního setkání ve Frankenu byla církev, její postavení ve společnosti. Účastnil se i nekonvenční duchovní Tomáš Halík. Další Franken už se bude konat v Čechách, uvažovalo se tenkrát o klášteře v Teplé. Ale to už je další kapitola.

Na závěr bych chtěl za sebe poděkovat organizátorům exilových setkávání – také těm, kteří už nejsou mezi námi, jejichž jména jsme slyšeli při mši – za to, že jsem se mohl ve Frankenu i v Rohru setkávat se spřízněnými dušemi, že jsem tam našel svoji smečku.

Poděkování patří rovněž otci Prokopovi a jeho znamenitým spolupracovníkům, kteří převzali veslo a dál vedou bárku Opus bonum svobodnými vodami. Jenže ty se poslední dobou začínají povážlivě kalit. Proto je nezbytné v Dobrém díle pokračovat.

V Praze, 5. září 2019

Text přednesl Ivan Binar na 47. setkání Opus bonum, v Břevnovském klášteře, dne 12. října 2019. Odměnou mu byl dvouminutový potlesk a okamžitá žádost o zveřejnění. Přání publika rádi plníme.

(pm)

Vážení přátelé,
zveme Vás na 47. sympozium OPUS BONUM, které se koná 12. října 2019 v Břevnovském klášteře.
V srpnu uplynulo 20 let od náhlé smrti pana arciopata v bavorském Rohru, chceme se proto věnovat právě jemu. Zaslouží si to. Budeme společně hledat:

Inspirace Anastáze Opaska

Pozvali jsme do Břevnova hosty, kteří nám do hloubky přiblíží jeho osobnost, životní zkušenosti, nadhled a také inspirace, které nás mohou oslovit i dnes.
Naše pozvání přijali historik Petr Placák, biskup Václav Malý, publicista Ivan Binar a jezuitský kněz Petr Kolář. Čekáme ovšem, že se do debaty zapojíte vy, kteří do Břevnova dorazíte.
V hlavní roli na našem sobotním sympoziu bude historik Petr Placák, který o panu opatovi a Opus bonum napsal knihu. Těšíme se na to, jak popíše vývoj Anastáze Opaska i vývoj spolku Opus bonum, pro který léta pracoval. Podotkněme už nyní, že jednou ze zásadních životních zkušeností Anastáze Opaska bylo věznění v 50. letech. To jej učinilo milosrdným vůči slabostem druhých a otevřeným vůči jejich potřebám.
Anastáz Opasek se zasazoval za československý disent, za lidi tak či onak pronásledované. Proto jsme velmi rádi, že s námi biskup Václav Malý pohovoří o podobách perzekuce dnes. Kontext i metody pronásledování se velmi změnily, musíme brát vážně mezináboženská i mezinárodněpolitická napětí. Pan biskup Malý navštěvuje místa, kde dochází k pronásledování, osobně a bude cenné slyšet jeho zkušenosti z první ruky.
Následovat budou vzpomínky Ivana Binara a Petra Koláře, kteří se s otcem Anastázem pravidelně setkávali v Rohru a ve Franken.
Během sympozia zazní úryvky z nové knihy Petra Placáka.
Na moderování se již těší Petruška Šustrová.

Jako vždy přinášíme i několik důležitých informací organizačních.
V sobotu 12. října začínáme bohoslužbou v bazilice sv. Markéty. Od 8:30 ji bude celebrovat pražský světicí biskup Mons. Václav Malý spolu s arciopatem břevnovským Prokopem Siostrzonkem. Vzpomeneme na všechny zemřelé členy a příznivce OPUS BONUM. V přímluvách poprosíme Hospodina za naši vlast, za to, aby ji politici spravovali moudře, ochotně a nezištně. Připomeneme si také všechny, kdo jsou ve světě pronásledováni kvůli svému názoru, původu či náboženskému přesvědčení.
Účastnický příspěvek 150 Kč budeme vybírat při prezenci u klášterní fortny. Zahrnuje nezbytné náklady na pohoštění a technické zajištění celého dne. Přivítáme i případné vyšší příspěvky. Po skončení sympozia půjdeme klášterní zahradou na břevnovský hřbitov k hrobům arciopata Anastáze Opaska, Ivana Medka, Karla Kryla, Ivana Diviše a dalších. Na úplný závěr lze posedět v restauraci U Kláštera na Bělohorské třídě, naproti tramvajové zastávce.
Přihlásit se můžete prostřednictvím odpovědního formuláře zde na www.opus-bonum.cz (potvrzení obdržíte e-mailem). Kdo ještě dostává tradiční poštou zpětný lístek, může se přihlásit i jeho včasným zasláním do kláštera. Zvolte prosím jen jeden způsob.
Přijďte, těšíme se na Vás!

Petr Prokop Siostrzonek OSB, arciopat břevnovský
Václav Peřich a Pavel Mareš

Dovolujeme si vás tak jako každý rok pozvat na sympozium OPUS BONUM. Letošní již 46. setkání, které se koná 13. října 2018 v Břevnovském klášteře, věnujeme jubilejnímu výročí ve světle česko-německých vztahů.

Co nás k tomu vede? Mezi důležité snahy opata Anastáze Opaska patřilo i překonávání různých podob rozdělení společnosti ať už v poválečném vývoji nebo v prostředí československého exilu. Založení sdružení OPUS BONUM v roce 1972 a tradice setkávání lidí nejrůznější názorové orientace ve Frankenu (po jeho návratu do Čech pak v Želivi) bylo ukázkou, jak lze rozpoznávat a překonávat předsudečné postoje, jež nám stojí v cestě při snaze najít východiska z problematických a nepřehledných situací.

Také současná česká společnost je zásadně rozdělena. To se projevilo jak v loňských sněmovních, tak v letošních prezidentských volbách. Rozdělení probíhá podle více názorových os. Jednou z nich je i vztah k našim bývalým německy mluvícím krajanům, k jejich někdejšímu vyhnání, a k našemu západnímu sousedovi vůbec. Předsudky kolem otázek česko-německých vztahů jsou „hořlavým palivem“ ve výzvách českých populistů, abychom se jako národní společenství uzavírali.

Důsledky poválečných kroků učiněných proti našim bývalým krajanům si neseme dodnes. Není to tak dávno, co Poslanecká sněmovna přijala usnesení o naprosté nedotknutelnosti Benešových dekretů. Na pohraničních územích, kde kdysi žilo německy mluvící obyvatelstvo, se ani po více než sedmdesáti letech nedaří vyrovnání podmínek s vnitrozemskými regiony. Nápadně často se zde překrývá vyšší míra nezaměstnanosti s vyšším podílem sociálně vyloučených komunit. Ruku v ruce s tím jdou častější projevy xenofobie, jakož i vyšší podíl těch, kdo upadli do exekucí a dluhových pastí.

Chceme letos v Břevnovském klášteře tuto situaci hlubším způsobem reflektovat. Ne snad „v zájmu“ či „ve prospěch“ našich někdejších krajanů – ale v našem vlastním, nebojíme se dokonce říct národním zájmu. Tabuizace otázek spjatých s prezidentem Benešem, s jeho poválečnými dekrety i s poválečnými zločiny vůči německému obyvatelstvu podvazuje naši schopnost přistupovat bez předsudků i k jiným problémům. Potřebujeme věcnost, abychom byli schopni rozpoznávat a řešit pravé příčiny našich nesnází. Vymlouvat se na strašáky z minulosti a na „nepřizpůsobivé“ obyvatelstvo nikomu nepomůže.

Přejděme k samotnému programu.

Dopoledne vystoupí a budou debatovat dva právníci se zcela mimořádným vhledem a porozuměním pro historické souvislosti. Petr Pithart a Jan Kuklík znají dráhu a politické působení prezidenta Edvarda Beneše jako málokdo v naší zemi. Od jejich dialogu si slibujeme lepší vhled do česko-německých vztahů v nedávných desetiletích. Poukážou na případné omyly a zkraty, jimiž se naše postoje vzdálily od porozumění smyslu proběhlých událostí? Co nám brání zaujmout střízlivý a produktivní přístup k narovnání těchto vztahů?

Odpoledne přejdeme od minulosti k přítomnosti. Je to už 26 let, co byla podepsána smlouva o dobrém sousedství a přátelské spolupráci mezi Spolkovou republikou Německo a Českou a Slovenskou Federativní republikou. Co od té doby udělaly oficiální i nevládní organizace pro lepší vztahy mezi sousedy nad rámec Česko-německé deklarace z roku 1997? Přizvali jsme dnes už renomované odborníky a publicisty. Matěj Spurný z Ústavu pro hospodářské a sociální dějiny FF UK a ředitelka sdružení Antikomplex Terezie Vávrová promluví k obecnějším otázkám poválečného vývoje prostředí Sudet a k intencím a projektům Antikomplexu od devadesátých let do současnosti. Na jejich vystoupení naváže právník Pavel Uhl, který se soustavně zabývá jak otázkami sociálního vyloučení, tak problematikou exekucí a dluhových pastí – a to s přihlédnutím k jejich nadprůměrnému výskytu právě v pohraničních oblastech. Na moderování se již těší Petruška Šustrová.

Nakonec několik důležitých informací organizačních.

V sobotu 13. října začínáme bohoslužbou v bazilice sv. Markéty. Od 8:30 ji bude celebrovat pražský světicí biskup Mons. Václav Malý spolu s arciopatem břevnovským Prokopem Siostrzonkem. Vzpomeneme na všechny zemřelé členy a příznivce OPUS BONUM. V přímluvách poprosíme Hospodina za naši vlast, za to, aby ji mimo jiné čerstvě zvolení komunální politici spravovali moudře, ochotně a nezištně. Připomeneme si také všechny, kdo jsou ve světě pronásledováni kvůli svému názoru, původu či náboženskému přesvědčení.

Účastnický příspěvek 150 Kč budeme vybírat při prezenci u klášterní fortny. Zahrnuje nezbytné náklady na pohoštění a technické zajištění celého dne. Přivítáme i případné vyšší příspěvky. Po skončení sympozia půjdeme klášterní zahradou na břevnovský hřbitov k hrobům arciopata Anastáze Opaska, Ivana Medka, Karla Kryla, Ivana Diviše a dalších. Na úplný závěr lze posedět v restauraci U Kláštera na Bělohorské třídě, naproti tramvajové zastávce.

Přihlásit se můžete prostřednictvím odpovědního formuláře zde na www.opus-bonum.cz (potvrzení obdržíte e-mailem). Kdo dostává tradiční poštou zpětný lístek, může se přihlásit i jeho včasným zasláním do kláštera. Zvolte prosím jen jeden způsob.

Přijďte, těšíme se na Vás!

Petr Prokop Siostrzonek OSB, arciopat břevnovský

Václav Peřich a Pavel Mareš

Vážení přátelé věcné diskuse a smysluplného dialogu!

Zveme Vás srdečně na naše pravidelné podzimní, již 45. setkání OPUS BONUM, které se koná v sobotu 14. října v Břevnovském klášteře.

Stejně jako v minulých sezónách, i letos jsme hledali téma, které ve společnosti rezonuje a které není vyřešeno jednou provždy. Téma, které v současné době potřebuje projasnit, které je třeba hájit proti demagogickému zjednodušování a které zajímá křesťany, agnostiky i ateisty. Tím tématem je pro nás letos OBČANSKÁ SPOLEČNOST. Její vymezení, odstíny a fungování. Užitečnost nevládního, neziskového či třetího sektoru pro život jednotlivce i společnosti. Příklady dobré praxe i případy, kdy neziskovost a aktivismus jsou zpochybňovány.

Ke stanovení tématu nás přece jen vedla i jedna konkrétní pohnutka. Ze slov, jako je aktivismus, nevládka, neziskovka, NGO – zejména v kombinaci s označením migrant či uprchlík – se v posledních měsících stává nadávka. Jasno, hotovo, další diskuse nemožná. Jako křesťané se domníváme, že právě u nesnadných témat je diskuse zcela nezbytná. Třetí sektor můžeme považovat za pragmatický a prospěšný instrument stojící mezi jednotlivcem a státem. Je naší ambicí, abychom se v Tereziánském sále Břevnovského kláštera 14. října pokusili oddělit důležité od podružného, podstatné od marginálního. A abychom tak jako při minulých příležitostech spolu vedli plodnou a kultivovanou diskusi.

K tomu nám mohou pomoci hosté, které jsme na naše setkání pozvali.

9:45–12 hodin

Paní Selma Muhič-Dizdarevič z Katedry studií občanské společnosti na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy zajistí rozsáhlejší a fundovaný obecný vstup do naší debaty o občanské společnosti.

Šimon Pánek, ředitel humanitární organizace Člověk v tísni, probere vývoj a trendy, které Člověk v tísni sleduje, jeho zaměření a ambice v České republice i v zahraničí, nástrahy i výhody toho, když se humanitární organizace rozrůstá.

Moderátorka naší diskuse Petruška Šustrová má připravený krátký film o ČvT.

U příspěvků, které dopoledne zazní, předpokládáme vaši bohatou diskusi.

Mezi 12. a 14. hodinou zasedneme v prostorách kláštera k obědu a zde i v nejbližším okolí poté proběhnou oblíbené kuloárové diskuse.

14–16 hod

Odpoledne navážeme dalšími čtyřmi příspěvky:

Martin Rozumek z Organizace pro pomoc uprchlíkům pojedná o nesmírně složitém a členitém aktuálním problému migrace.

Jan Školník, ředitel úspěšné rodinné firmy a zakladatel neziskovky „Agentura pro rozvoj Broumovska“, pojedná o komplexní aktivizaci nádherného, ale dříve zanedbávaného pohraničního regionu.

Miroslav Svoboda z Občanského sdružení Exodus Třemošná ukáže, jak prospěšné je v neziskovém sektoru kombinovat sociální a kulturně vzdělávací zařízení. OPUS BONUM je panu Svobodovi vděčné zejména za zpřístupňování českých exilových a samizdatových periodik na webu scriptum.cz!

Roman Joch, ředitel Občanského institutu, poodhalí, jak se dá aktivizovat společenský dialog na základě názorově vyprofilovaného vzdělávání.

Začínáme bohoslužbou v bazilice sv. Markéty. Od 8:30 ji bude celebrovat pražský světicí biskup Mons. Václav Malý. Vzpomeneme při ní na všechny zemřelé členy a příznivce OPUS BONUM. Týden před parlamentními volbami poprosíme za naši vlast, za to, aby ji politici spravovali moudře, ochotně a nezištně, i za všechny, kteří jsou ve světě pronásledovaní kvůli svému názoru, původu či náboženskému přesvědčení.

Účastnický příspěvek 150 Kč bude vybírán až při prezentaci v klášterní fortně a zahrnuje nezbytné náklady na pohoštění a technické zajištění celého dne. Po skončení sympozia můžeme společně zajít klášterní zahradou na břevnovský hřbitov k hrobům arciopata Anastáze Opaska, Ivana Medka, Karla Kryla, Ivana Diviše a dalších. A na úplný závěr můžeme posedět v restauraci U Kláštera na Bělohorské třídě, naproti tramvajové zastávce.

Přihlásit se můžete prostřednictvím odpovědního formuláře zde na www.opus-bonum.cz (potvrzení obdržíte e-mailem). Kdo dostává tradiční poštou zpětný lístek, může se přihlásit i jeho (pokud možno včasným) zasláním do kláštera. Zvolte prosíme jen jeden způsob.

Přijďte, těšíme se na Vás!

P. Prokop Siostrzonek, OSB, Václav Peřich a Pavel Mareš

Další informace a kontakt: Václav Peřich (vaclav.perich@volny.cz, 724 107 347)

Vážení přátelé, dámy a pánové!

„Na Ukrajinu se zapomíná a to není dobře. Co kdybychom s tím něco udělali?“ Zhruba to jsme si řekli na jaře letošního roku, když jsme našli téma pro naše podzimní setkání OPUS BONUM. Zdá se, že jsme – nejen na Ukrajině – definitivně vstoupili do neklidných dob, plných drásavých konfliktů, které nemají konce. Papež František mluví (nejen v souvislosti s Ukrajinou) o „rozkouskované“ či „dávkované“ světové válce a dělá všechno pro to, aby tyto konflikty hasil, nikoli rozdmýchával. Anexe Krymu, hybridní válka Ruské federace proti Ukrajině a všemožná pomoc separatistům na východě této země, následné sankce EU vůči Rusku a Ruska vůči EU jsou témata bedlivě sledovaná politology, historiky, komentátory.

Nechceme tyto velké otázky opomenout. Chceme se ale na Ukrajinu podívat z jiného úhlu pohledu, a tím jí pomoci. Společenství OPUS BONUM ví, že politika není jen věcí generálů, profesionálních úředníků a diplomatů. Že je to správa a organizování veřejných záležitostí, která prostupuje kulturou a společností v tom nejširším smyslu slova. Víme, že na Ukrajině se nejen válčí, ale také žije, pracuje, píše, diskutuje i zpívá, zkoumá minulost i plánuje budoucnost. Víme i to, že mnoho Ukrajinců žije dlouho v České republice: potkáváme je, vidíme, že často pracují na nepříliš atraktivních postech. A víme o nich tak málo…

Proto jsme na letošní sympozium OPUS BONUM, které se koná 15. října v Břevnovském klášteře, pozvali vzácnou sestavu hostů. Literární historik Martin C. Putna přiblíží náboženské poměry na Ukrajině. Novinář Ondřej Soukup připomene možná už trochu pozapomenutou chronologii agrese na Donbasu. Podnikatel Jiří Novotný, který se do Ukrajiny doslova zamiloval, vydá počet ze svých cest po této zemi. Adam Hradílek a Štěpán Černoušek nám představí otevřené archivy KGB na Ukrajině. Věra Roubalová, psychoterapeutka, která pracuje s uprchlíky, se na konkrétních příbězích pokusí postihnout fenomén ukrajinského přistěhovalectví v naší zemi po roce 1989. V jednání je i vzácná návštěva arcibiskupa ukrajinské řeckokatolické církve, Vyššího archieparchy kyjevsko-haličského Svjatoslava Ševčuka. Myslíme, že letos nemusí být nouze i o nějaká překvapení… Moderovat naše celodenní setkání bude novinářka a překladatelka Petruška Šustrová.

Nyní několik nezbytných organizačních pokynů a připomenutí. Začínáme tradičně slavením bohoslužby od 8.30 hod v bazilice sv. Markéty. Sloužit ji bude pražský světící biskup Mons. Václav Malý. Do našich modliteb zahrneme zesnulé členy a příznivce OPUS BONUM, představitele církví, veřejné autority a politiky, všechny spoluobčany i nás samotné, lid Ukrajiny i všechny ty, kdo proti sobě stojí v mnoha krvavých konfliktech na místech blízkých i vzdálených. Vlastní rozpravy sympozia začnou po 9.30 hod v Tereziánském sále. Následuje vydatný oběd v prostorách kláštera a pokračování sympozia blokem odpoledních příspěvků. Předpokládaný konec je kolem čtvrté hodiny odpoledne, kdy bude čas na kávu a návštěvu hrobů Anastáze Opaska, Ivana Medka, Jana Patočky, Karla Kryla, Ivana Diviše a dalších přátel Opus bonum pohřbených na zdejším hřbitově.

Účastnický příspěvek 150 Kč bude vybírán při prezentaci v klášterní fortně. Zahrnuje pohoštění a technické zajištění celého dne. Po skončení sympozia následuje pro zájemce posezení v restauraci U Kláštera na Bělohorské třídě, naproti tramvajové zastávce.

Přihlásit se můžete prostřednictvím odpovědního formuláře zde na www.opus-bonum.cz (potvrzení obdržíte e-mailem). Nebo pomocí zpětných lístků (patříte-li mezi pravidelné účastníky, prosíme Vás o jejich včasné zaslání). Zvolte prosíme jen jeden způsob.

Těšíme se na Vás!

P. Prokop Siostrzonek, OSB, Václav Peřich a Pavel Mareš

Další informace a kontakt: Václav Peřich (vaclav.perich@volny.cz, 724 107 347)

Za podporu děkujeme Nadaci DRFG.

Jiří Dostál, pravidelný účastník sympozií Opus bonum, informoval břevnovské arciopatství, že 20. prosince 2015 zemřel Richard Belcredi, někdejší jednatel exilového společenství Opus bonum, redaktor Rádia Svobodná Evropa a pozdější český velvyslanec ve Švýcarsku. Pohřben bude v městečku Alland u Vídně 9. ledna 2016. Vzpomeňme na něj v modlitbě.

Vážení a milí přátelé,

blíží se konec srpna a my vám ve výroční den úmrtí arciopata Anastáze Opaska píšeme dopis a zveme vás na 43. setkání Opus bonum. Koná se v sobotu 3. října 2015 v Tereziánském sále Benediktinského arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Praze-Břevnově a letos ho věnujeme jubileu Jana Husa a našemu příteli z nejvěrnějších Milanu Kubesovi, který nás na podzim minulého roku opustil.

V jeho nedokončených pamětech najdeme mj. tato slova: „Opatovo Opus Bonum, v překladu dobré dílo, se záhy stalo jednou z nejvýznamnějších, ne-li nejvýznamnější, organizací českého exilu. Byla to zejména každoroční (1978-1990) sympozia k různým kulturním a politickým tématům v katolickém rekreačním středisku faráře Hackera v dolnobavorské obci Franken, jichž se zúčastňovaly intelektuální špičky českého exilu. O svatodušních svátcích se konala v klášteře Rohr setkání exilové mládeže (1972-1989) a je potřeba poděkovat tamním mnichům, že to vždy s noblesou jim vlastní přetrpěli. Tato sympozia měla sloužit převážně k doplnění znalostí mladé generace v oblasti kultury a historie, částečně i náboženství. Považuji si za čest, že jsem se mohl na těchto, jakožto na řadě jiných akcích Opus Bonum, organizačně podílet.“

I my si považujeme za čest připravit tomuto dobrému muži, dobré duši dobrého díla, souvislejší vzpomínku. V dopoledním bloku MILAN KUBES, NEPŘEHLÉDNUTELNÁ OSOBNOST ČESKOSLOVENSKÉHO EXILU proto vystoupí tři osobnosti, které ukáží tři charakteristiky Milanovy drobné, ale užitečné práce.

Spisovatel, překladatel a dlouholetý spolupracovník Rádia Svobodná Evropa Ivan Binar se ve své vzpomínce zaměří na osobní přínos Milana Kubese pro československý disent.

Politolog, vysokoškolský pedagog a pravidelný komentátor českého i evropského dění Rudolf Kučera se bude věnovat zejména tomu, co dělal Milan Kubes po roce 1989 pro česko-německé smíření.

A konečně na spolupráci svou i bývalých krajanů německého jazyka s Milanem Kubesem zavzpomíná politik, publicista a mluvčí Sudetoněmeckého krajanského sdružení Bernd Posselt.

Tři odpolední referáty v bloku nazvaném JAN HUS PO 600 LETECH se zaměří na tři různé aspekty Husova živého odkazu pro dnešek, a to z ekumenické a evropské perspektivy. V Břevnově se tentokrát setkají filozof, evangelický farář a historik katolické orientace.

Teolog, kazatel a emeritní děkan Evangelické teologické fakulty UK Jakub S. Trojan promluví o Husově pojetí pravdy.

Martin T. Zikmund, evangelický farář v Libici nad Cidlinou a zároveň zahraniční redaktor Katolického týdeníku, pojedná o méně známé a méně traktované části husovského dramatu: Jan Hus očima krále Zikmunda.

Historik a pravidelný komentátor aktuálního církevního dění v českých médiích Jaroslav Šebek přednese příspěvek věnovaný mýtům o Janu Husovi u nás a v zahraničí.

Dopolední část moderuje Petruška Šustrová, odpoledne se pak své povinnosti ujme Václav Peřich.

Organizační informace. Začínáme tradičně slavením eucharistické liturgie od 8.30 hod v bazilice sv. Markéty. Do našich modliteb zahrneme zesnulé členy a příznivce Opus bonum, představitele církví, veřejné autority a politiky. Budeme se modlit za všechny potřebné, zejména za ty, kteří jsou v dnešním světě pronásledováni, souženi válkami a nekonečnými konflikty. Mši svatou bude sloužit pražský světící biskup Mons. Václav Malý.

Vlastní program sympozia začne před 10. hodinou v Tereziánském sále. Následuje oběd v prostorách kláštera a pokračování sympozia blokem odpoledních příspěvků. Předpokládaný konec je kolem čtvrté hodiny odpoledne. Poté navštívíme místo posledního odpočinku Milana Kubese a také Anastáze Opaska, Ivana Medka, Jana Patočky, Karla Kryla, Ivana Diviše a dalších našich přátel pohřbených na zdejším hřbitově.

Účastnický příspěvek 150 Kč bude vybírán při prezentaci v klášterní fortně. Zahrnuje pohoštění a technické zajištění celého dne. Po skončení sympozia následuje pro zájemce posezení v restauraci U Kláštera na Bělohorské třídě, naproti tramvajové zastávce.

Přihlásit se můžete buď pomocí zpětných lístků (patříte-li mezi pravidelné účastníky, prosíme Vás o jejich včasné zaslání), nebo prostřednictvím odpovědního formuláře zde na www.opus-bonum.cz (potvrzení obdržíte e-mailem).

Těšíme se na Vás!

P. Prokop Siostrzonek, Václav Peřich, Pavel Mareš a Petruška Šustrová

Další informace a kontakt: Václav Peřich (vaclav.perich@volny.cz, 724 107 347)

Za podporu děkujeme Nadaci Konrad Adenauer Stiftung.

Vážení přátelé, dámy a pánové,

uprostřed neklidného roku 2014 Vás srdečně zveme na 42. sympozium Opus bonum, které se koná v sobotu 20. září 2014 v Tereziánském sále Benediktinského arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Praze-Břevnově. Téma letošního setkání zní:

KDE SE RODÍ POLITIKA?

Je nám ctí, že naše pozvání přijali a své příspěvky přednesou:

Politolog a předseda ODS Petr Fiala a disident, právník a spolupracovník hnutí ANO Milan Hulík, kteří se ve vzájemném dialogu pokusí nastínit, v jaké situaci se nachází český politický systém, klasické i nové politické strany a hnutí, jaké naděje i jaká rizika to přináší.

Orientovat debatu do budoucna – to znamená k čemu strany potřebují členy a voliče, kde členy hledat a jak je udržet, jak přivádět mladší generaci k porozumění politice jako k mírovému nástroji řízení společnosti – se pokusí Patrik Eichler z Masarykovy demokratické akademie.

Doplní je Vladimír Hanáček, politolog mladší generace z Evropské akademie pro demokracii, který popíše pozici tzv. členských a tzv. volebních stran a kriticky ukáže na aspekty restartu KDU-ČSL.

O důvěře a důvěryhodnosti v politice promluví Jan Čižinský, politik, aktivista, držitel prestižní protikorupční ceny Bílá lilie a hlavní organizátor referenda proti předražené radnici v Praze 7. Pokusí se mimo jiné zobecnit svou zkušenost s přímým oslovováním občanů.

O etických otázkách práce úředníků ve veřejné správě pojedná Václav Peřich, bývalý státní úředník a jeden z pořadatelů našich sympozií.

K debatě a k přemýšlení jste zváni už nyní i Vy, pravidelní i noví účastníci našich sympozií. Proč jsou zavedené strany v krizi? Čemu přisuzovat vzestup nových hnutí? Proč se drobí a oslabuje česká pravice? Hrozí podobná věc i české demokratické levici? Nezapomínejme prosím, že jedním z cílů našeho společenství je povzbudit křesťany k práci pro společné dobro v jakékoli oblasti veřejného života. Věříme, že Vás téma zaujme, přijedete diskutovat a neodjedete zklamáni.

O moderování sympozia se nově podělí dva z pořadatelů: Václav Peřich a Pavel Mareš.

Na závěr důležité informace organizační. Začínáme tradičně slavením eucharistické liturgie od 8.30 hod v bazilice sv. Markéty. Do našich modliteb zahrneme zesnulé členy a příznivce Opus bonum, představitele církví, veřejné autority a politiky, všechny spoluobčany i nás samotné, lid Ukrajiny a ty, kdo proti sobě stojí v mnoha krvavých konfliktech na místech relativně blízkých naší zemi.

Hlavním celebrantem bude pražský světící biskup Mons. Václav Malý. Vlastní rozpravy sympozia začnou po 9.30 hod v Tereziánském sále. Následuje vydatný oběd v prostorách kláštera a pokračování sympozia blokem odpoledních příspěvků. Předpokládaný konec je kolem čtvrté hodiny odpoledne, kdy bude čas na kávu a návštěvu hrobů Anastáze Opaska, Ivana Medka, Jana Patočky, Karla Kryla, Ivana Diviše a dalších přátel Opus bonum pohřbených na zdejším hřbitově.

Účastnický příspěvek 150 Kč bude vybírán při prezentaci v klášterní fortně. Zahrnuje pohoštění a technické zajištění celého dne. Po skončení sympozia následuje pro zájemce posezení v restauraci U Kláštera na Bělohorské třídě, naproti tramvajové zastávce.

Přihlásit se můžete buď pomocí zpětných lístků (patříte-li mezi pravidelné účastníky, prosíme Vás o jejich včasné zaslání), nebo prostřednictvím odpovědního formuláře zde na www.opus-bonum.cz (potvrzení obdržíte e-mailem).

Těšíme se na Vás!

P. Prokop Siostrzonek, OSB, Milan Kubes, Václav Peřich a Pavel Mareš

Další informace a kontakt: Václav Peřich (vaclav.perich@volny.cz, 724 107 347)

Děkujeme sponzorům: Nadaci Hanns-Seidel-Stiftung a Ackermann-Gemeinde z Mnichova.

Vážení přátelé, dámy a pánové,

zveme Vás na 41. sympozium OPUS BONUM, které se koná v sobotu 14. září 2013 v Tereziánském sále Benediktinského arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Praze-Břevnově. Téma letošního setkání zní: ANASTÁZ OPASEK - 100 LET OD NAROZENÍ. Je nám ctí, že naše pozvání přijali a osobnost otce arciopata přiblíží: (dále…)

Přihlašuji se závazně na 47. sympozium Opus bonum
INSPIRACE ANASTÁZE OPASKA

Koná se v sobotu 12. října 2019 v Břevnovském klášteře

(podrobné informace na www.opus-bonum.cz).

Účastnický poplatek min. 150 Kč uhradím v hotovosti při prezenci.

Nebudu-li se moci dostavit, určitě se odhlásím (kontakt v pozvánce)