OPUS BONUM

Kněz, arciopat břevnovský, básník, jedna z klíčových postav československého exilu po roce 1968. Narodil se ve Vídni. V roce 1932 vstoupil v Čechách do benediktinského řádu: organizačně tehdy existovalo spojení dvou klášterů: v Břevnově a v Broumově. Teologii studoval v Praze (1933-1935) a v Římě (1935-1938), kde také dosáhl doktorátu z teologie (latinsky napsaná doktorská práce je uložena v archivu Benediktinského arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Praze-Břevnově). Na kněze byl vysvěcen roku 1938 a rok nato byl jmenován konventuálním převorem tehdy již samostatného břevnovského kláštera. Do funkce opata zvolen v neklidné době roku 1947. V září 1949 byl v rámci akce zaměřené proti klášterům a řeholníkům zatčen a v prosinci 1950 ve vykonstruovaném procesu odsouzen na doživotí za špionáž ve prospěch Vatikánu. Ve vězení strávil jedenáct let. Po propuštění pracoval na stavbách (Praha-Petřiny, poblíž jeho domovského kláštera), později v Národní galerii. Po srpnu 1968 emigroval do Spolkové republiky Německo, konkrétně do benediktinského opatství Rohr v Bavorsku, kam přišli po roce 1945 vyhnaní mniši německé národnosti z Broumova. V roce 1972 se spolu s Vladimírem Neuwirthem stává zakladatelem katolického laického sdružení Opus Bonum. V roce 1990 se vrátil do vlasti. V letech 1990-1993 opat, od roku 1993 arciopat břevnovského kláštera. Autor básnických sbírek Obrazy (1974), Život upřený do středu (1979), Podvečerní hudba (1979), Vyprahlá krajina (1980) a knihy vzpomínek Dvanáct zastavení (1992). V roce 1997 přivítal na Břevnově Svatého otce Jana Pavla II. Zemřel 24. srpna 1999 krátce poté, co přijel na návštěvu opatství Rohr.